Kobercový ornamentální záhon

Kobercové záhony nacházejí své uplatnění i v současné době, jsou však především dokladem vývoje krajinářské architektury druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Patří k náročným úpravám, a proto jsou uplatňovány především na těch nejvýznamnějších místech, např. v historických zahradách a parcích či v centrech lázeňských měst. K charakteristickým znakům těchto atraktivních květinových záhonů patří:

    Kobercový ornamentální záhon

    Tento typ záhonu je nízký a plošný. Je definován ornamentem, jenž je prvořadý a rostliny jsou vnímány především jako prostředek k jeho ztvárnění. Oblíbenou se stala jejich výšková modelace do podoby „pudingu“. Záhony byly osazovány rostlinami snášejícími pravidelné zaštipování, aby bylo možné zvolený ornament udržet. Kromě kompaktních nízkých kvetoucích rostlin byly s oblibou využívané i druhy s barevným listem. Uprostřed záhonů byly jako dominanty umísťovány vyšší, velkolisté a obvykle teplomilné rostliny (např. různé palmy, Agave L., Musa L., Cordyline Comm. ex R. Br., Canna L. aj.). Záhony byly obvykle ohraničovány obrubou, která zabraňovala přerůstání trávy do záhonu a sloužila též jako pohledová bariéra mezi záhonem a travnatou plochou.

    • ornamentálnost – uspořádání rostlin na záhonu do určitého vzoru,
    • pravidelnost a rytmus – rozmístění rostlin v ornamentu využívá princip pravidelného uspořádání (symetrie) a rytmického opakování prvků,
    • rostliny se specifickými vlastnostmi – na záhony se vysazují rostliny s nízkým kompaktním růstem (např. růžicové, polštářové atd.), snášející zaštipování, seřezávání nebo tvarování, jsou dekorativní tvarem i barvou listů či výraznými květy,
    • náročnost – záhony jsou finančně vysoce nákladné, rostliny jsou sázeny ve vyšší hustotě s malým výsadbovým sponem a jsou velmi náročné na manuální zručnost při zakládání i následné údržbě.

    Rozlišujeme dva základní typy kobercových ornamentálních záhonů:

    • ploché – výškové uspořádání rostlin v ploše záhonu se, s výjimkou akcentů, obvykle pohybuje v jedné úrovni,
    • plastické – v záhonu může být uplatněna trojrozměrná modelace terénu vyvolávající prostorový vjem, který může ještě zdůraznit konstrukce pro popínavé rostliny.

    Ukázka technologického postupu výsadby kobercového záhonu na parteru v zámeckém parku v Lednici.

    Obnova květinového záhonu

    Současné umístění obnoveného záhonu odpovídá návrhu Vincenza Micheliho z konce 19. století, který zde vyprojektoval kobercové květinové záhony. Dosud používaná vnitřní kompozice záhonu však v minulých letech nerespektovala dobové řešení, záhony byly každoročně osazovány velice pestrou skladbou různě vysokých letniček.
    Návrh nového řešení záhonu vychází z dochovaných leteckých snímků a z jejich důkladného rozboru. Ten v této části zahrady potvrdil přítomnost kobercových ornamentálních záhonů daných rozměrů a tvarů. Centrální záhony ve tvaru květiny jsou symetricky umístěny ve středu travnatých ploch, které jsou lemovány mlatovými chodníčky se záměrem poukázat na historickou přítomnost stříhaných buxusových plůtků. Jejich existence však není jasně doložena.

    Předchozí květinová zastavení

    error: Obsah je chráněn!!