Prostor pro život

Jak se v průběhu staletí měnil interiér lidských obydlí, měnil se též způsob uplatnění rostlin v nich. Až do konce středověku se nevyskytují písemné či jiné prameny, které by jasně dokládaly, jak si lidé zdobili svá obydlí rostlinami. V dobových pramenech se objevují především informace o aranžování řezaných květin.

První zmínky o pěstování rostlin v evropských interiérech na sever od Alp se objevily v Anglii roku 1338, a to v souvislosti s počátkem pěstování středomořského rozmarýnu na dvoře anglického krále Eduarda III. Větší rozvoj v pěstování interiérových rostlin nastal až s koncem 15. století v souvislosti s prvními zámořskými cestami. Díky nim se na okenních parapetech, v truhlících a nádobách objevily nové, dosud nevídané rostliny. Kromě užitkové hodnoty se stále více oceňovalo i jejich estetické působení v interiéru. I přes vzrůstající nabídku nových exotických druhů rostlin se v oknech tehdejších domácností stále objevovaly zejména domácí zahradní rostliny. Ke konci 16. století byly používány okenní truhlíky, které byly zevnitř utěsňované smolou, aby lépe držely vodu. Oblibě se těšily kvetoucí cibulnaté a hlíznaté rostliny (např. kosatce, narcisy a konvalinky), dále pak vytrvalé zahradní květiny (orlíček nebo petrklíč) a některé ze stálezelených keřů (vavřín, levandule či rozmarýn). Díky své vůni byly též vyhledávány večernice vonná, fiala šedivá a chejr vonný.

Jednou z nejstarších knih dokládajících záměrné používání rostlin v novověkých interiérech je Floraes Paradise, která vychází roku 1608 v Anglii. Popisuje již například systém samozavlažovacích okenních truhlíků nebo uvádí doporučení pro rychlení růží a karafiátů. Z exotických rostlin pěstovaných v nádobách jsou v 16. a 17. století zmiňovány především subtropické rostliny – pomerančovníky, citroníky, myrty, agáve či aloe, které byly umisťovány v místech navazujících těsně na obytný prostor nebo jako součást reprezentativních zahradních parterů. Vlastnictví těchto rostlin se stalo symbolem bohatství a luxusu.

Osmnácté a devatenácté století přineslo vlnu okouzlení rostlinami pěstovanými v nádobách v interiéru. Díky výraznému rozvoji v použití nových konstrukčních materiálů, výplní oken i způsobu vytápění se významně změnil a rozšířil sortiment rostlin, které bylo možné v interiéru pěstovat. U vyšších vrstev společnosti se rostliny v nádobách staly běžným společníkem člověka.

Používání rostlin v interiéru následně prošlo obdobími rozkvětu i úpadku, avšak vášeň pro jejich pěstování se udržuje již po mnoho generací a jistě tomu nebude jinak ani v budoucnu. Naši předkové totiž podvědomě oceňovali pozitivní vlivy rostlin na své nejbližší okolí i psychiku, jak je dnes již zmiňováno i v řadě vědeckých publikací.

Předchozí a následující květinová zastavení

error: Obsah je chráněn!!