Nelehké cesty života

Cesty zahradníků
Cestování bylo vždy nedílnou součástí zahradnického řemesla. Mladému zahradníkovi umožňovalo získat potřebné zkušenosti. Ti s dobrodružnější povahou se mohli stát „lovci rostlin“ (tzv. Plant Hunters). V exotických částech světa sbírali atraktivní rostliny a posílali je jak soukromým zájemcům, tak i obchodním společnostem v Evropě. Mezi úspěšnými „lovci rostlin“ lze najít řadu českých a moravských zahradníků.

Botanické výpravy organizovali i evropští panovníci s cílem obohatit svoje zahrady o nové druhy rostlin. Václav Bojer (1785–1856) byl ve svých 28 letech pověřen sběrem rostlin v rámci rakouské císařské expedice mířící v roce 1813 na východní pobřeží Afriky a některé ostrovy v Indickém oceánu. Díky tomu se v roce 1821 stal prvním Čechem, který navštívil ostrov Mauritius. Další zámořskou císařskou výpravu doprovázel zahradník Antonín Jelínek (1820–1897), jenž mezi lety 1857 a 1859 na palubě lodi Novara, jako jeden z prvních Čechů, obeplul zeměkouli.

Benedikt Roezl (1824–1885)
Světově nejznámějším českým lovcem rostlin je bezesporu Benedikt Roezl, jemuž v mládí učarovala exotická flóra. Vypravil se proto do Severní Ameriky, aby zde založil obchodní zahradnictví a z jeho výnosů hradil své sběratelské cesty. V roce 1855 odcestoval do Mexika, kde zůstal 13 let a do Evropy posílal semena i celé rostliny objevené ve zdejší přírodě. Později se věnoval především lovu orchidejí. Navštívil Kubu, Kolumbii, Peru, Venezuelu, Bolívii, Ekvádor a řadu míst na území dnešních Spojených států, odkud v bednách posílal desítky tisíc rostlin, nejčastěji do anglického zahradnictví F. Sander & Co. specializovaného na pěstování a prodej orchidejí. V roce 1875 se Roezl trvale vrátil do Evropy a usadil se v Praze, ale i nadále organizoval sběry rostlin pro významné odběratele. Za svůj život objevil a popsal 8000 nových orchidejí a dalších rostlinných druhů, některé z nich dodnes nesou jeho jméno „roezlii“.

Wardovy skříňky
Na počátku 19. století se výrazně zvýšil počet zámořských plaveb, ale převážet živé rostliny z různých koutů světa bylo stále problematické. Nejčastěji se dopravovaly semena, cibule nebo hlízy, přivézt živou rostlinu bylo opravdovou výzvou. To se však změnilo díky zkonstruování speciálního skleněného terária pro přepravu rostlin, dnes známého pod termínem Wardova skříňka. Lékař a zapálený botanik Nathaniel Bagshaw Ward (1791–1868) své experimenty s pěstováním rostlin pod sklem započal v roce 1829, kdy se snažil ochránit kuklu motýla před znečištěným anglickým ovzduším a všiml si, že z použité půdy vyrostly dvě malé rostliny – lipnice roční (Poa annua L.) a kapraď samec (Dryopteris filix-mas (L.) Schott.).

První dvě zapečetěné skříňky s rostlinami poslal Ward na cestu z Anglie do Sydney v listopadu roku 1833. O několik měsíců později dostal zprávu, že rostliny dorazily v perfektním stavu. V únoru 1834 byly skříňky naplněny australskými rostlinami a zaslány zpět. Do Evropy se tak dostala vzácná a velmi choulostivá kapradina (Gleichenia microphylla R. Br.) nebo australská dřevina podobná akáciím (Callicoma serratifolia Andrews). Wardovy skříňky si v zahradnickém světě rychle získaly značnou oblibu. Dalších více jak sto let je sběratelé používali při svých expedicích pro dálkovou přepravu rostlin. V obytných interiérech se vzápětí objevily také a sloužily zde pro pěstování náročných druhů rostlin.