KLASICISMUS / EMPÍR / ROMANTISMUS / BIEDERMAIER

Od konce 18. století a v první třetině 19. století se objevuje sloh rozvíjející klasické umění antiky a renesance – klasicismus. Jednalo se o reakci na okázalost a rozmařilost rokoka. V úpravě květin došlo ke značnému zjednodušení. Začaly se používat nádoby z kameniny a ze střídmě zdobeného až nezdobeného porcelánu. Oblíbené byly i poháry z broušeného křišťálového skla, dekorované zlatem. Značnou oblibu získaly opět věnce a girlandy, jejichž motivy se též objevovaly např. na tapisériích nebo jako dekorativní prvky na fasádách domů. Rostliny pěstované v květináčích začínají být používány jako dary namísto kytic.

Nového impulzu se dočkalo aranžování květin počátkem 19. století. Empír vznikl v době, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem (1804), a jeho vliv se projevoval zejména v architektuře a designu nábytku ještě několik desetiletí. Empírová vazba květin stavěla na mohutných antikizujících vázách z kameniny, což bylo ovlivněno Napoleonovým tažením do Egypta. Samotná květinová aranžmá byla upravována do tvaru monumentálních pyramid stojících v rytmických řadách podél stěn slavnostních sálů. Pro menší vazby sloužily nádoby jednoduchých linií z bílého porcelánu. Zeleň, s výjimkou vavřínu, jehož pozlacené listy tvořily i Napoleonův císařský věnec, byla v květinových úpravách zastoupena minimálně.

V 19. století vystřídal klasicismus zcela volný a neformální styl – romantismus, který se rozšířil z Anglie. Přinesl výrazný odklon od pravidelných úprav a objevil přirozený půvab zahradních rostlin nebo květin pocházejících z volné přírody. Úprava se zjednodušila, květy se prostě vkládaly do nádob a jejich výběr nepodléhal tak striktním pravidlům. Ve viktoriánské společnosti musela dobře vychovaná mladá dáma umět květy nejen krásně namalovat, ale musela znát též jejich skrytý symbolický význam. V této době se prostřednictvím dárkových kytic a jejich konkrétního druhového složení zasílaly vzkazy. V průběhu 19. století se tzv. květomluva stala velmi populární v celé Evropě.

V Německu a v Rakousku ovlivnil květinovou tvorbu biedermeier, měšťanský styl druhé čtvrtiny 19. století. Pro něj byly typické malé kulaté kompaktní kytice s krátkými stonky, skládané kolem středového květu do soustředných kruhů střídajících se barev a zakončené látkovou nebo papírovou manžetou. Tento typ kytice se v různých obměnách a variacích používá dodnes.

Luxusní ozdobou plesových šatů se především v letech 1820 až 1830 staly květy kamélií, které musely být kvůli krátkým stopkám vkládány do speciálních držáků z drahých kovů. Kamélie k tomuto účelu byly pěstovány na dnešní italské a francouzské Riviéře, odkud je rychlí poslové rozváželi po celé Evropě.

Oblíbené rostliny:
Klasicismus – astry, kopretiny, ostálky, prvosenky, konvalinky, divizny, sasanky, kamélie, hortenzie, fuchsie.
Empír – velkokvěté růže, kosatce, pivoňky, fialky, růže, ostálky, vavřín.
Romantismus – řeřichy, astry, jiřiny, pomněnky, prvosenky.
Biedermeier – růže, fuchsie, rozmarýn, myrta, pelargonie, kamélie, fialky, konvalinky, jiřiny.

 

Předchozí a následující květinová zastavení

error: Obsah je chráněn!!