Choulostivé rostliny v obytném interiéru

S dovozem rostlin z celého světa se v 19. století utěšeně rozšiřoval i sortiment interiérových rostlin. Jejich problematický transport byl vyřešen pomocí Wardovy skříňky a rostliny již bez problémů přežívaly i několikaměsíční cestu po moři. Pěstování exotických rostlin se záhy stalo módní aktivitou vyšší a později střední třídy společnosti. Zvyšující se popularita botaniky a móda sběratelství vedly k tomu, že touha vlastnit vzácné novinky z rostlinné říše a chlubit se jimi, nebyla nikdy silnější. Tento fakt vedl k rozšíření domácích skleněných skříněk pro pěstování rostlin. Wardova skříňka, navržená jako miniaturní pokojový skleník, se objevovala téměř v každém katalogu se zahradním nebo domácím mobiliářem a byla vyráběna v mnoha variantách. Další možnost, jak pěstovat choulostivé rostliny v interiéru, představovaly okenní květinové zahrady tzv. hortus fenestralis. Jednalo se o dvojitá okna se zabudovanými skříňkami pro pěstování rostlin, které je chránily před zplodinami v interiéru a současně též před nepříznivými teplotami venku. Oblíbené při množení „živoucích pokladů“ byly tzv. Pascallovy květináče, hliněné nádoby s obrubou držící skleněnou kupoli.

Okenní květinová zahrada (hortus fenestralis)

Jednalo se o dvojitá okna se zabudovanými skříňkami pro pěstování rostlin, které je chránily jak před znečištěného vzduchu v interiéru, tak i před nepříznivými teplotami vnějšího prostředí. Tyto okenní zahrady byly svého času velmi oblíbené u vyšších vrstev společnosti, které si vytvářely z těchto populárních celoprosklených vitrín vyčnívajících z okenního prostoru směrem do ulice, elegantní malé zahrádky celoročně zaplněné rostlinami. Velmi se v nich dařilo chladnomilným kapradinám, stálezeleným a kvetoucím rostlinám.

V pokojových sklenících se nejčastěji pěstovaly různé druhy kapradin. Bohatost a různorodost této skupiny rostlin podnítily nebývalý zájem sběratelů, tzv. pteridománii. Už koncem 18. století byly do Anglie přivezeny exotické druhy kapradin, všeobecnou posedlost pěstitelů však odstartovala až kniha Thomase Moora (1821–1887) A handbook of British Ferns (Příručka britských kapradin, 1848). Ta trvala dlouhých 30 let. Kapradiny se staly natolik vyhledávaným objektem zájmu, že je obchodníci v touze po rychlém zisku sbírali přímo ve volné přírodě. Mnohé z anglických domácích druhů se tak ocitly až na hranici vyhubení.

Předchozí a následující květinová zastavení

error: Obsah je chráněn!!