Historie Palmového skleníku
Palmový skleník u zámku v Lednici je jedním z nejstarších skleníků využívajících konstrukčních možností železa a skla na světě. Byl postaven na ploše bývalé dřevěné oranžerie knížete Karla Eusebia z Liechtensteina z roku 1642. Pěstovaly se zde pomerančovníky, citroníky, fíkovníky, olivovníky a marhaníky granátové, o které pečoval v dobách největší slávy italský zahradník Comino Nanini. V roce 1842 kníže Alois II. Josef nechal starou oranžerii zrušit a dal pokyn svému architektu G. Wingelmüllerovi, aby navrhl novou moderní stavbu pro uchovávání rostlin z oceli, litiny a skla. Tvar skleníku vycházel z teorie významného anglického zahradníka J. C. Loudona, který pro stavby tohoto typu doporučoval zakřivený tvar zasklení umožňující maximální průnik slunečního záření. Skleník je 92,6 m dlouhý, 13,6 m široký a 12,8 m vysoký, s plochou pro rostliny 1260 m2.
Skleník přímo navazoval na východní křídlo zámku a stal se důležitou dominantou formální části zahrady. Na portál skleníku navazuje hlavní osa pravidelné zahrady směřující k Benátské kašně, která tvoří „point de vue“ celého prostoru. Na východě navazuje na skleník suterénní klenutý prostor zvaný Katakomby, který je se skleníkem propojen vnitřním schodištěm. Katakomby dodnes slouží k uchování vzrostlých palem a dalších subtropických rostlin v nádobách přes zimní období.
Celá stavba skleníku i jeho vegetace prošla na přelomu 20. a 21. století kompletní obnovou.
Práce byly zahájeny v roce 1998 a jejich velkým specifikem bylo, že žádná z cenných rostlin sbírky po celou dobu obnovy skleník neopustila, pouze se stěhovaly. Z opravovaných částí byly vždy rostliny přemístěny do prostoru, kde právě neprobíhala stavební činnost. Pro jejich uchování zde byly vytvořeny provizorní záhony.
Po ukončení stavebních prací byla v září 2001 na obnovenou původní asfaltovou izolaci položena geotextilie, drenážní vrstva štěrku a poté rozmístěny hlavní vzrostlé rostliny, často pocházející ještě z knížecí sbírky. Původně tyto rostliny rostly přímo ve volné půdě záhonů, nově byly vysazeny do dřevěných nádob, aby se omezil jejich růst. Následovalo rozprostření až 50 cm vysoké vrstvy substrátu do míst budoucích záhonů. Na tuto hrubou terénní modelaci byla rozprostřena vegetační vrstva s vyšším zastoupením rašeliny, do níž byly vysázeny rostliny střední velikosti a volné plochy mezi nimi vyplnily různé druhy nízkých poléhavých druhů rostlin. V závěru prací došlo k pokrytí všech budoucích cest vrstvou písku.
Práce na obnově vegetační složky skleníku byly ukončeny 25. dubna 2002. Palmový skleník zámku v Lednici byl slavnostně otevřen 28. dubna 2002 a znovu zpřístupněn veřejnosti.
Nejdůležitější složku každého skleníku tvoří vlastní vegetace. Autoři projektové dokumentace na novou podobu úpravy skleníku (Krejčiřík a Tošková, 2000) se pokusili jeho interiéru navrátit vzhled a atmosféru, které měl okolo roku 1930, a to na základě rozboru fotodokumentace z let 1890–1947. V rámci průzkumů byly na dobových fotografiích identifikovány původní druhy rostlin z knížecích sbírek. Bylo velkým štěstím, že hlavní vzrostlé rostliny lemující podélnou osu skleníku již v první polovině 20. století zůstaly téměř všechny zachovány. Patří mezi ně především různé druhy palem (livistonie – Livistona, datlovník – Phoenix, rajská palma – Howea aj.), jehličnanů (blahočet – Araucaria, nohoplod – Podocarpus) či stálezelených listnatých dřevin (slizoplod – Pittosporum, Encephalartos, fíkovník – Ficus aj.).
Střední patro bylo dle dobových pokladů vytvořeno z rostlin s atraktivním květem či listem (např. zástupci rodů alokázie – Alocasia, právenka – Jacobinia, sleziník – Asplenium, ledviník – Nephrolepis, toulitka – Anthurium, Ctenanthe). Podrost byl pak založen z půdopokryvných rostlin, jako jsou voděnky – Tradescantia a zástupců rodů vraneček – Selaginella, helxine – Soleirolia a Pilea. Pro potěchu návštěvníků je zahradníci během sezóny postupně doplňují právě kvetoucími sezónními druhy květin.
Ve skleníku se dříve nacházela bohatá sbírka cykasovitých rostlin, kterou však bylo nutné téměř celou obnovit nákupem mladých rostlin. Díky tomu je dnes možné ve skleníku obdivovat cykasy – Cycas rumphii, Cycas revoluta a příbuzné rostliny z čeledi Zamiaceae, a to Zamia furfuracea a Ceratozamia latifolia.
Předchozí a následující květinová zastavení