Historie Palmového skleníku

Palmový skleník u zámku v Lednici je jedním z nejstarších skleníků využívajících konstrukčních možností železa a skla na světě. Byl postaven na ploše bývalé dřevěné oranžerie knížete Karla Eusebia z Liechtensteina z roku 1642. Pěstovaly se zde pomerančovníky, citroníky, fíkovníky, olivovníky a marhaníky granátové, o které pečoval v dobách největší slávy italský zahradník Comino Nanini. V roce 1842 kníže Alois II. Josef nechal starou oranžerii zrušit a dal pokyn svému architektu G. Wingelmüllerovi, aby navrhl novou moderní stavbu pro uchovávání rostlin z oceli, litiny a skla. Tvar skleníku vycházel z teorie významného anglického zahradníka J. C. Loudona, který pro stavby tohoto typu doporučoval zakřivený tvar zasklení umožňující maximální průnik slunečního záření. Skleník je 92,6 m dlouhý, 13,6 m široký a 12,8 m vysoký, s plochou pro rostliny 1260 m2.

Stručná historie objektů pro pěstování rostlin na lednickém panství v datech

1642
1642

Kníže Karel Eusebius z Liechtensteina nechal zbudovat nejstarší známou oranžérii (tzv. „Eusebiovy domy pro oranžovníky“) podle vzoru arcibiskupských oranžerií v Salcburku.

W
1653
1653

Do Lednice přichází italský zahradník Comino Nanini.

W
1715
1715

Kníže Antonín Florián z Liechtensteina zahájil přípravy ke stavbě velké dřevěné oranžérie v místě dnešního skleníku.

W
1726
1726

Požár oranžérie.

W
1726
1726

Oprava oranžérie po požáru.

W
1752
1752

Další oprava oranžérie.

W
1817
1817

Po přestavbě zámku dle architekta Josefa Kornhäusela se oranžérie stala přímou součásti jeho reprezentačních prostorů. Z parku se do oranžérie vcházelo přes Chrám múz.

W
cca 1838
cca 1838

Projekt neuskutečněné přestavby zámku s moderním litinovým skleníkem, který vypracoval anglický architekt P. H. Desvignes.

W
1842
1842

Kníže Alois II. Josef starou oranžérii zrušil a dal pokyn k vytvoření moderního skleníku. Spolu s budovou oranžérie byly zbourány Chrám múz a zámecké divadlo.

W
1843
1843

Projekt na stavbu skleníku vypracoval G. Wingelmüller.

W
1843–1845
1843–1845

Realizace skleníku.

W
Přelom 1879 a 1880
Přelom 1879 a 1880

Během kruté zimy značná část dosud pěstovaných rostlin pomrzla.

W
1880
1880

Dochází ke změně interiéru skleníku do podoby zahrady, která celoročně nabízela krásu subtropických a tropických rostlin.

W
1933
1933

Za vlády knížete Františka I. došlo k dílčí změně dispozice vnitřní úpravy skleníku. Součástí kompozice se stává busta vrchního knížecího zahradníka Wilhelma Laucheho. Za bustou byla odstraněna kovová mříž a kanál topení byl přepažen vyvýšenými záhony.

W
1936
1936

Příprava na rekonstrukci skleníku dle plánů opavského inženýra K. Wicheho.

W
1937–1938
1937–1938

Rekonstrukce skleníku, při níž proběhly výměny podhledů stropu, došlo k úpravě portálů, výměně podstatné části skleněných tabulek a opravě topení.

W
1951
1951

Skleník se stal výukovým pracovištěm posluchačů zahradnického oboru Vysoké školy zemědělské v Brně (dnešní Mendelova univerzita v Brně).

W
1967–1968
1967–1968

Rekonstrukce skleníku s rekonstrukcí topení a provedením vnitřních nátěrů, vnitřní dispozice byla změněna na expozici subtropických a tropických rostlin.

W
1982
1982

Zpracování dokumentace o stavu konstrukce skleníku, Projektový a vývojový ústav VUT v Brně.

W
1995–1997
1995–1997

Přípravné práce k památkové obnově skleníku, prováděny detailní průzkumy – stavebně historický, stavebně technický, restaurátorský a archivní k rostlinnému inventáři.

W
1996
1996

Palmový skleník spolu s Lednicko-valtickým areálem zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

W
1998–2002
1998–2002

Generální rekonstrukce Palmového skleníku, který byl slavnostně otevřen 28. 4. 2002.

W

Skleník přímo navazoval na východní křídlo zámku a stal se důležitou dominantou formální části zahrady. Na portál skleníku navazuje hlavní osa pravidelné zahrady směřující k Benátské kašně, která tvoří „point de vue“ celého prostoru. Na východě navazuje na skleník suterénní klenutý prostor zvaný Katakomby, který je se skleníkem propojen vnitřním schodištěm. Katakomby dodnes slouží k uchování vzrostlých palem a dalších subtropických rostlin v nádobách přes zimní období.

Památková obnova
Celá stavba skleníku i jeho vegetace prošla na přelomu 20. a 21. století kompletní obnovou.

Práce byly zahájeny v roce 1998 a jejich velkým specifikem bylo, že žádná z cenných rostlin sbírky po celou dobu obnovy skleník neopustila, pouze se stěhovaly. Z opravovaných částí byly vždy rostliny přemístěny do prostoru, kde právě neprobíhala stavební činnost. Pro jejich uchování zde byly vytvořeny provizorní záhony.

Po ukončení stavebních prací byla v září 2001 na obnovenou původní asfaltovou izolaci položena geotextilie, drenážní vrstva štěrku a poté rozmístěny hlavní vzrostlé rostliny, často pocházející ještě z knížecí sbírky. Původně tyto rostliny rostly přímo ve volné půdě záhonů, nově byly vysazeny do dřevěných nádob, aby se omezil jejich růst. Následovalo rozprostření až 50 cm vysoké vrstvy substrátu do míst budoucích záhonů. Na tuto hrubou terénní modelaci byla rozprostřena vegetační vrstva s vyšším zastoupením rašeliny, do níž byly vysázeny rostliny střední velikosti a volné plochy mezi nimi vyplnily různé druhy nízkých poléhavých druhů rostlin. V závěru prací došlo k pokrytí všech budoucích cest vrstvou písku.

Práce na obnově vegetační složky skleníku byly ukončeny 25. dubna 2002. Palmový skleník zámku v Lednici byl slavnostně otevřen 28. dubna 2002 a znovu zpřístupněn veřejnosti.

Rostliny
Nejdůležitější složku každého skleníku tvoří vlastní vegetace. Autoři projektové dokumentace na novou podobu úpravy skleníku (Krejčiřík a Tošková, 2000) se pokusili jeho interiéru navrátit vzhled a atmosféru, které měl okolo roku 1930, a to na základě rozboru fotodokumentace z let 1890–1947. V rámci průzkumů byly na dobových fotografiích identifikovány původní druhy rostlin z knížecích sbírek. Bylo velkým štěstím, že hlavní vzrostlé rostliny lemující podélnou osu skleníku již v první polovině 20. století zůstaly téměř všechny zachovány. Patří mezi ně především různé druhy palem (livistonie – Livistona, datlovník – Phoenix, rajská palma – Howea aj.), jehličnanů (blahočet – Araucaria, nohoplod – Podocarpus) či stálezelených listnatých dřevin (slizoplod – Pittosporum, Encephalartos, fíkovník – Ficus aj.).

Střední patro bylo dle dobových pokladů vytvořeno z rostlin s atraktivním květem či listem (např. zástupci rodů alokázie – Alocasia, právenka – Jacobinia, sleziník – Asplenium, ledviník – Nephrolepis, toulitka – Anthurium, Ctenanthe). Podrost byl pak založen z půdopokryvných rostlin, jako jsou voděnky – Tradescantia a zástupců rodů vraneček – Selaginella, helxine – SoleiroliaPilea. Pro potěchu návštěvníků je zahradníci během sezóny postupně doplňují právě kvetoucími sezónními druhy květin.

Ve skleníku se dříve nacházela bohatá sbírka cykasovitých rostlin, kterou však bylo nutné téměř celou obnovit nákupem mladých rostlin. Díky tomu je dnes možné ve skleníku obdivovat cykasy – Cycas rumphii, Cycas revoluta a příbuzné rostliny z čeledi Zamiaceae, a to Zamia furfuraceaCeratozamia latifolia.

Předchozí a následující květinová zastavení

error: Obsah je chráněn!!