Oranžérie
Od 16. století se na našem území ve vyšších vrstvách společnosti objevuje záliba v pěstování exotických, nejčastěji subtropických rostlin. Jejich vlastnictví se stalo symbolem bohatství, protože nebylo vždy snadné je získat a musely se pro ně budovat speciální stavby na přezimování.
Renesance
Nejprve se teplomilné rostliny pěstované v nádobách zimovaly ve sklepech nebo jiných bezmrazých místnostech. První zprávy o samostatných oranžériích se u nás dochovaly z druhé poloviny 16. století z Královské zahrady na Pražském hradě nebo z Novoměstské zahrady v Českém Krumlově. Bývaly dřevěné nebo kombinovaly zděné a dřevěné konstrukční prvky. Jednalo se o stálé nebo rozebíratelné stavby. První podložené údaje o stálé oranžérii pochází z roku 1601 opět z Královské zahrady na Pražském hradě. Poté zprávy o oranžériích také vinou třicetileté války mizí a objevují se znovu na přelomu 17. a 18. století.
Baroko a rokoko
V první polovině 18. století kulminuje zájem o pěstování citrusů a oranžérie nesměly chybět v žádné významnější zahradě jak u šlechtických sídel, tak v bohatých klášterech. Existovaly vedle sebe utilitární stavby, fungující v rámci hospodářského zázemí i objekty, které se staly důležitou součástí kompozice barokních zahrad. Tomu odpovídala i kvalita jejich architektury a umělecké výzdoby. Barokní oranžérie na našem území byly nejčastěji samostatně stojící přízemní budovy obdélného půdorysu s velkými okny (např. Milotice, Trojský zámek a Černínský palác v Praze) nebo s plně prosklenou jižní stěnou ukončenou výraznou fabionovou římsou, tzv. labutím krkem. Takto konstruované oranžérie v Břevnovském klášteře a v klášteře ve Vyšším Brodě prošly v nedávné době rozsáhlou obnovou. Bohatou iluzorní výmalbu měla na své vnější omítce rokoková oranžérie uzavírající hlavní osu zámecké zahrady v Dobříši. Do jejího půdorysu vstupuje již výrazná křivka stejně jako do architektury oranžérie tvořící závěr hlavní osy zahrady zámku Nový Falkenburg v Jablonném v Podještědí. Obě byly postaveny v 60. letech 18. století.
Krajinářské zahrady a parky
Od 70. let 18. století na naše území začínají pronikat myšlenky krajinářských zahrad a parků. Zde se stávají oranžérie a později skleníky jedním z běžných typů zahradních pavilonů a nechybí v architektonickém programu řady z nich. Příchod nových konstrukčních materiálů, především železa a oceli i obliba historizujících slohů přináší inovace jejich vzhledu. Nejvíce oranžérií bylo po celé 19. století budováno v klasicistním stylu. Zajímavé příklady se dochovaly například v zámeckých parcích v Telči (1858), Zahrádkách (po 1865), Veltrusech (1855), Kynžvartu (1840), Raduni, v Lázních Bělohrad (1831) nebo Boskovicích (1826). Na našem území však lze nalézt také neorenesanční oranžérii v Sychrově (1835), nebo stavby s neogotickými prvky např. na Orlíku, v Čechách pod Kosířem (1853), u hradu Veveří (1876) nebo v Častolovicích (po 1878).
Největšími milovníky exotických rostlin byli bezpochyby Angličané. Ti také jako první začali experimentovat se stavbami ze skla a kovu. Za průkopníky na tomto poli lze na našem území označit Liechtensteiny, kteří již v roce 1845 dokončili stavbu nového skleníku s obloukovou kovovou konstrukcí navazující na východní křídlo lednického zámku. O deset let později propojila prosklená konstrukce s neogotickými prvky schwarzenberský zámek v Hluboké nad Vltavou s nedaleko stojící zimní jízdárnou. Tyto stavby měly těsný kontakt s obytnou budovou a plnily funkci rozsáhlých zimních zahrad, ve kterých se již rostliny pěstovaly celoročně. Skleníky se zajímavou kovovou konstrukcí se dochovaly například také v zámecké zahradě v Kopidlně (1894), ve Valči (1894), Lánech (1881), Liběšicích (1886) nebo v klášteře Teplá (1907).
Po únoru 1948 se vlastníkem všech historicky cenných objektů stal stát a hledalo se pro ně nové využití. Mimo jiné bylo rozhodnuto, že skleníky a oranžérie, které se v nich nacházely, se nebudou dále provozovat. Jako památky se prezentovaly pouze ty nejhodnotnější. Další byly přestavěny a sloužily nejčastěji jako skladovací či obytné prostory, řada z nich zcela zanikla.
Předchozí a následující květinová zastavení
